Nálada 6.7.2015

Je krásný letní den. Není důvod se čímkoliv zneklidňovat, není důvod se cítit špatně. A přesto se děje něco, co mě nutí k vnitřnímu prozření, vhledu do mého srdce.

Objevuje se nečekaně, nezvaná ale přítomná. Kdo by ji čekal? Ani já ne.

Závist. Pocit, který znám, se objevuje po nějakém čase. Vím, co je závidět. Kamarádovi, sourozenci, muži, ženě, boháči i chudákovi......Závidět se dá komukoliv cokoliv. Rodina, bohatství, chudoba, nadhled, tvůrčí myšlení a činnost....

Jsem šťastný, že to zažívám. Už jsem si myslel, že mi bude jen dobře. Ale? Vše je, jak má být. Uvědomění je tu pro mě, že je něco, co mě drží ve střehu. Je dobré, abych byl bdělý a nenechal se ukolébat jen dobrými pocity, naplňující prací, upřímnými přáteli, zářícím sluncem a modrou oblohou.

Ten pocit závisti ve mě vyvolal smutek, a tak z ničeho nic jsem si pustil píseň, kterou mi někdo letos připoměl člověk ve stanu doprovázející písničkářku Šany Šanclovou. V předvečer festivalu Putování za písničkou.

Pro potěchu si pouštím nesmírně krásnou hudbu. Znám ji z mládí. Roman Dragoun mě zaujal již mnoho let nazpět, ale taky se mi vytratil z paměti. Tak pro mě i pro Vás je tady.